Vítejte na stránkách blogu, kde najdete zajímavé články týkající se běhu, a to jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé.
Rádi byste se zlepšovali, ale nevíte jak na to? Kromě na vlastním těle otestovaných rad a doporučení týkajících se základů běžeckého tréninku od našeho kolegy a běžeckého nadšence Milana Součka se zde o své zkušenosti podělí špičkoví běžci René Kujan a Pavel Dymák.
René Kujan je ultramaratónec, který své výkony spojil s charitativními akcemi pro vozíčkáře např. při akci „To dáááš“, kdy za šest dnů překonal vzdálenost 360 km, přičemž si nesl vše potřebné na zádech a jedl a pil jen to, co si sehnal cestou.
Milan Souček běhá pravidelně již 27 let. Podělí se zde o své zkušenosti a různé alternativní přístupy, které otestoval na vlastním těle. Osobáky: 10 km: 33:01 min, 5 km: 15:25,26 min., 3 km 8:46 min, 1500 m 4:03,7 min.
Hynek Janoušek se v mládí sedm let věnoval běhu a atletice na Sportovní škole a Sportovním Gymnáziu Kladno. V dorostenecké kategorii však běhání opustil s časy 800m 2,04, 1500m 4,21, aby se k němu vrátil v pozdní dospělosti. S úderem čtyřicítky a přechodem do veteránské kategorie navýšil objem a zlepšil trénink. Na jaře 2019 zaběhl půlmaraton za 1:19,40 (Berlín) a 10km za 36,15 (Vaše liga) a následně se začal věnovat triatlonu. V roce 2020 skončil při MR ČR ve středním triatlonu (1,9 plavání - 88km kolo - 21,1km běh) na těžké kopcovité trati Pilmana pátý v kategorii 40-45 let v čase 4:33,15 (30min plavání - 2:28 kolo - 1:30 běh).
O víkendu se mi přihodilo, že jsem byl asi vůbec poprvé v životě osobně přítomen na leteckém dni. Letečtí veteráni, letecká moderna, vrtulníky, dvouplošníky, akrobati, parašutisti... a taky jeden gripen se přiletěl podívat. Ukrutný, ale opravdu ukrutný rachot, když pilot trochu víc poškádlil plyn, knipl, rychlostní páku, nebo jak se tomu u letadel vlastně říká.
Stali jste se po počátečním nadšení zaťatým běžcem snažícím se neustále lámat své osobní rekordy, žijícím v odříkání a držícím v odříkání svou rodinu, hlídajícím si životosprávu, cpoucím se potravinovými doplňky a trávícím volný čas čtením recenzí na běžeckou obuv popř. knih Miloše Škorpila (nic proti němu), a to vše s jasným cílem, totiž aby ta desítka letos konečně byla pod čtyřicet?
Když se tak zahledím do svého kalendáře, zjišťuju, že jsem letos stihl zatím pouhé dvě oficiální běžecké akce. Zcela úmyslně nepíšu „závody“, protože je povětšinou ani jako závody neberu. Na už tradiční sezónu zahajovací Thermen-Marathon v bavorském Bad-Füssing jsem vyrazil se synkem a jediným předsevzetím: společně si to užít.
Jednou z pošetilých radostí mnoha vytrvalců je střádání naběhaných kilometrů. Každá další várka odběhnutých kilometrů je pečlivě zapsána do běžeckého deníčku s hřejivým pocitem dobře vykonané práce.
Byl jsem vám tuhle konfrontován s takovým zajímavým fenoménem ‒ veskrze aktivní dovolenou. Já vím, říká se už hodně dlouho, že aktivního odpočinku je nám třeba jako soli v království Jáho I. s dcerou Maruškou. Ale co když se hýbete po celý rok?
Znáte to. Řeknete si, že začnete s během. Nakoupíte vybavení, domluvíte se s přáteli a vyrazíte. Vše je v pohodě, bavíte se a rozumíte si.
Regenerace se často podceňuje. A toto podceňování mívá někdy nepříjemné následky, jako jsou zranění či nemoci. Ale abych nemluvil jen obecně, ukážu vám to na příkladu.
Jen si to představte. Po několikadenním balení na rodinnou dovolenou k moři jste zredukovali počet věcí tak, aby děti neměly tašky na klíně. Ba dokonce jste v přecpaném autě tajně našli skulinu pro pár běžeckých bot. Výborně. Je vám ale jasné, že tím jste trénink během dovolené zdaleka nevyřešili.
Tuhle se mi stala taková divná věc. Neběhal jsem. Za poslední dva týdny jsem stačil vyrazit jen jednou jedinkrát na zhruba šestikilometrový výběh do okolních lánů řepkových polí.
Nemohu říct, že bych byl běžcem s bůhvíjak skvělým stylem běhu. Nebudu zde proto psát nějaká obecná doporučení, jak si zlepšit běžecký styl, ale raději popíšu, jak jsem experimentoval ve snaze zlepšit ten svůj.
Britský novinář a spisovatel Adharanand Finn se vypravil do Keni, aby zjistil, v čem vězí ona téměř naprostá dominance keňských běžců na vytrvalostních tratích.
Pokud již nějaký čas běháte a baví vás to tak, že o tom občas mluvíte, může se stát, že při příležitosti vašich narozenin vám kolegové v práci v dobré víře nadělí startovné na půlmaraton nebo rovnou maraton. Protože máte za sebou pár delších výběhů, je vám jasné, že to nebude procházka růžovým sadem. V zásadě máte dvě možnosti.
Lezli nám vytrvalcům pěkně na nervy. Svalnatí, opálení, povalující se na trávě vedle oválu, po kterém jsme, zpocení a unavení, donekonečna kroužili. Sprinteři.
Že to zní podivně? Možná ano, ale pojďme se na to podívat…
Můžete být sebevětší nadšenec s vůlí pevnou jako skála, stejně občas přijde den, kdy se vám běhat nechce. Sice víte, že jste si volný den naplánovali až na pozítří, ale dnes máte jednoduše všeho plné zuby a navíc je venku opravdu hnusné počasí. Nejlákavější by bylo natáhnout se na auč a aspoň na chvíli zavřít oči...
Běhat v lesích, po loukách nebo v horách asi nudí málokterého běžce. Jenže co když žijete ve velkém městě a můžete vyběhnout teprve večer po práci? Navíc nedaleký park není osvětlený nebo se v něm potulují podivní lidé? Nebo sice máte poblíž cyklistickou stezku, ale monotónní běh po rovině vás neskutečně otravuje? Pak je třeba popustit uzdu své fantazii a přizpůsobit trénink okolním podmínkám. Zjistíte, že svět je plný tréninkových pomůcek. Zde vám nabídnu několik tipů.
Spolu s jarem se pro některé běžce blíží i možnost splnit si více či méně rozumně stanovené cíle. Některé se týkají vzdálenosti, např. uběhnout půlmaraton nebo dokonce maraton, jiné zase času, např. zaběhnout desítku za nebo těsně pod čtyřicet minut. Tento článek se bude týkat druhé skupiny, která se zaměřuje na čas.
Názory na protahování neboli strečink se různí. Jedna část sportovních odborníků strečink rozhodně doporučuje jako důležitý prvek rozcvičení i regenerace, druhá část zase varuje před nadměrným protažením svalů vedoucím ke zranění a doporučuje strečinku málo nebo dokonce žádný. né tělo.
Asi to dobře znáte. Jste na horách, sněhu je spousta, mrzne tak akorát. Cílem je naučit staršího, skoro pětiletého syna lyžovat. Mladší má ale rok a půl a taky by si měl hory a sníh trochu užít, byť na lyže to ještě není. Manželka ráda sjezduje, tak jí to chcete dopřát. A vy byste rádi na běžky. V údolí, kde stojí vaše chata, moc sněhu není, ale tušíte dokonale vybroušenou stopu někde tam nahoře v kopcích a je vám jasné, že při tom mírném mrazu to bude dokonalé. Znamená to však urvat si poměrně dost času jen pro sebe. Zkusíte to naplánovat.
Také vás to občas popadne a máte chuť se v nejrůznějších ohledech změnit k lepšímu? Řeknete si např., že nebudete křičet na děti, protože by se to mělo řešit s klidem a jeden by měl prostě udržet nervy na uzdě. Pak přijdete domů, dětičky přiběhnou, obejmou vás a vypadá to idylicky. Jenže jste unavení.
