Jak tomu obvykle bývá, vím teď mnoho věcí, které jsem před závodem nevěděl. Zjevně jsem nepochopil přesně ani doporučení a rady z příruček, koneckonců číst o ultramaratonu je jako číst o jídle. Ale abych nepředbíhal, nejprve popíšu samotný závod. Jedná se o 65 km dlouhý běh s převýšením 2800 m. Závod vede přes většinu Hostýnských vrchů a téměř bez výjimky mimo asfaltové cesty – „Osma“ se jmenuje podle tvaru trati. Místy jde trať zcela mimo cesty a v závěru bylo třeba překonávat padlé stromy na strmém svahu, pro pomalejší účastníky již za tmy a v prudkém lijáku. Účastníků byl dohromady asi 560, ale hned po startu se běžecké pole rozptýlilo.
Nejprve napíšu, co jsem udělal dobře. Vyzkoušel jsem vybavení, zejména boty a kvalitní ponožky. Proto jsem nebyl odřený, neměl jsem jediný puchýř a sleze mi jen jeden nehet. To ale také díky častému běhání naboso. Nakoupil jsem gely a tablety proti křečím. Nevím, jestli pomohly, ale křeče mne tentokrát příliš netrápily. Před závodem jsem šel spát včas a i v předchozích dnech jsem se snažil jakž takž spát do zásoby.
A teď k tomu, co jsem udělal špatně. Sice jsem si dal dva dny volna v týdnu před závodem, ale nedostal jsem se z únavy – v červenci jsem trénoval dost usilovně a za týden už jsem si nestihl odpočinout – chce to tedy minimálně dva týdny mírnějšího tréninku. Abych udržel nízkou váhu, jedl jsem hodně zeleniny, a to i pár dní před závodem – tady si nejsem jistý, zda je to chyba, protože názory na výživu jsou různé, teoreticky by při mém nízkém tempu mohla fungovat i nízkosacharidová dieta (běžet na tuky), to je ale skutečně složitá otázka. Podle všeho jsem neměl dostatečnou zásobu glykogenu v těle.
Co jsem ale pokazil jistojistě, to byla hydratace. Prostě jsem si vzal moc malé láhve, nesl jsem si max. 0,7 l vody. Podcenil jsem teplé počasí, rychlost pohybu mezi občerstvovacími stanicemi a pocení v prudkých kopcích. Běžel jsem do půl těla nahý s tím, že mne bude chladit pot – to možná fungovalo, ale nedostatek vody v malých lahvích v ruce a zatížené svaly rukou a zad veškeré výhody smazaly. Příště si vezmu (a předem důkladně vyzkouším) batůžek s 1,5 l hydrovakem s náustkem, kterou budu mít před pusou. Dostatek vody ponesu na zádech a jistá ztráta času při doplňování vody do hydrovaku na občerstvovací stanici jistě vyváží ztrátu času během žíznivého potácení vpřed v okamžiku, kdy mi voda došla. V takové chvíli se nedá ani jíst, protože jídlo včetně gelů musíte zapít.
Ohledně jídla, určitě není dobré spoléhat jen na gely. Jejich šílená sladkost vám začne lézt na nervy. Na občerstvovačky se nedá úplně spoléhat – melouny jsou fajn, ale za deset minut je energie z nich získaná pryč. Polévka byla až na poslední občerstvovačce, stejně jako nealko pivo, které je pro mne ideálním nápojem k doplnění vody i energie.
Co je ale vůbec nejdůležitější: pokud chcete běžet nebo i z větší části jít nějaký ultramaraton nebo ultratrail, pak si v přípravě párkrát vyjděte na celodenní pochod nebo (jste-li zkušenější běžci) zařaďte několikrát pětihodinový běh – získáte sebevědomí a tyto běhy vaše tělo připraví na mnohahodinový závod nejlépe. Naučíte se fungovat v únavě a lépe zvládnete krize, které se během výkonu zcela určitě dostaví.
Nakonec jsme tuto svou „ultra premiéru“ zvládl za 9 hodin 14 minut, což je výrazně pomalejší, než jsem předpokládal, na druhou stranu to byl první dlouhý závod a tím pádem se dalo čekat, že ne všechno půjde podle představ. Každopádně je to zajímavý zážitek, byť ne vždy příjemný. Jak praví legenda ultramaratonu David Horton, „nikdo neříkal, že to bude snadné.“
