Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.
Pořád jsem někde četl nějaké průzkumy, že v horku roste agresivita. Já vám nevím, na mě přemíra sluníčka vždycky působí spíš sedativním způsobem. Jsem unavený, ospalý a většinou nemám chuť někde vyskakovat jako čert z krabičky. Ale řeknu vám, že na tom možná něco je. Tuhle si zase tak mírumilovně běžím, je asi 35° C ve stínu, čas od času okolo projede nějaký cyklista...
To je nějaký omyl, řeknete si, jaké běhání z kopce, snad do kopce, ne? Není to omyl a opravdu bude řeč o běhání z kopce, které v sobě skrývá řadu výhod, a bylo a je využíváno jako tréninková metoda řadou špičkových běžců.
Už tradičně se tak říkajíc na okraji Kralup nad Vltavou, v povltavské vísce Miřejovice odehrávalo vpravdě letní klání na půlmaratonské distanci. Věděli jste, že se právě tady můžete zúčastnit největšího půlmaratonu v Čechách a dost možná i na světě? Letos už to asi nestihnete, ale třeba za rok poměříte svoje půlky!
Předem upozorňuji, že se pouštím na tenký led a budu psát o něčem, co jsem sice vyzkoušel, ale nikoli cíleně, takže je možné, že svou zkušenost vidím zpětně poněkud nepřesně, jak už to tak u lidí chodí.
Přiznám se, že pro ně mám slabost. Jdou s kůží na trh. Své prakticky ničím nepodpořené názory sdělují jako evangelium a jejich charismatem stržení následovníci si pak nekritickou aplikací teorie do praxe zhuntují zdraví nebo myšlení, zhusta však obojí. Mašíblové.
V odborných publikacích se dočtete, že na závody je nejlepší připravovat se za totožných podmínek. A budou vám to tvrdit i starší a zkušenější běžci. Ti všemi mastmi nejmazanější trénují na konkrétní závody přímo na dané trati. Třeba na horských trailech se to může vyloženě vyplatit.
Chválil jsem zde běhání naboso. Teď ještě dodávám, že při běhu i chůzi naboso je třeba koukat, kam šlapete. Běhal jsem bos po lesích a loukách a nikdy jsem se nezranil, protože jsem byl ostražitý.
O víkendu se mi přihodilo, že jsem byl asi vůbec poprvé v životě osobně přítomen na leteckém dni. Letečtí veteráni, letecká moderna, vrtulníky, dvouplošníky, akrobati, parašutisti... a taky jeden gripen se přiletěl podívat. Ukrutný, ale opravdu ukrutný rachot, když pilot trochu víc poškádlil plyn, knipl, rychlostní páku, nebo jak se tomu u letadel vlastně říká.
Stali jste se po počátečním nadšení zaťatým běžcem snažícím se neustále lámat své osobní rekordy, žijícím v odříkání a držícím v odříkání svou rodinu, hlídajícím si životosprávu, cpoucím se potravinovými doplňky a trávícím volný čas čtením recenzí na běžeckou obuv popř. knih Miloše Škorpila (nic proti němu), a to vše s jasným cílem, totiž aby ta desítka letos konečně byla pod čtyřicet?
Když se tak zahledím do svého kalendáře, zjišťuju, že jsem letos stihl zatím pouhé dvě oficiální běžecké akce. Zcela úmyslně nepíšu „závody“, protože je povětšinou ani jako závody neberu. Na už tradiční sezónu zahajovací Thermen-Marathon v bavorském Bad-Füssing jsem vyrazil se synkem a jediným předsevzetím: společně si to užít.
