Po třetím startu na Hostýnské osmě, 65 km dlouhém tzv. trailovém ultramaratonu s převýšením 2900 m, musím potvrdit pravdivost věty, že nejlepší přípravou na ultramaraton je jednoduše jiný ultramaraton. Samozřejmě bych více než doporučil si před prvním takovým během pročíst zkušenosti dalších ultramaratonců, zjistit si něco o doplňování energie a zejména tekutin, vhodných botách a oblečení atd. Bohužel přes veškerou teoretickou přípravu je praxe tak náročná a plná nejrůznějších (obvykle nepříjemných) překvapení, že vám žádný univerzální recept úspěch nezajistí. Svou cestičku si každý musí vyšlapat sám. Přesto existuje pár univerzálně platných, byť nutně obecných doporučení.

Pokud se chystáte na první ultramaraton, je prvním pravidlem nic nepodcenit. Každá, třeba i zdánlivě malá chyba se vám může vymstít a způsobit vám mnoho utrpení nebo dokonce zabránit v dokončení závodu. Jak ale zjistit, kde vás může, v tomto případě i doslova, tlačit bota? Odpověď je nasnadě: testováním. Jste-li přihlášeni na konkrétní závod, pak víte, v jakém terénu, jak zhruba dlouho a v jaké teplotě se poběží. Třeba na Hostýnskou osmu standardně vychází nejteplejší den léta, letos bylo 32°C. Pokud víte, že bude během závodu vedro, musíte tomu podřídit zejména doplňování tekutin.

Musíte si proto nést sebou dost pití, protože pokud vám dojde zásoba tekutin i třeba jen pět kilometrů před občerstvovací stanicí, máte problém. Měl jsem na zádech jedenapůllitrový vak a na každé občerstvovačce jsem jej doplnil po vrch a bylo to tak akorát. Objemem tekutin to ale nekončí. Podle počasí si musíte rozmyslet, co pít. Budete-li pít jen čistou vodu, můžete se ohrozit na životě, ztráty minerálů jsou totiž tak veliké, že naředění tělních tekutin vodou vám mže způsobit tzv. hyponatrémii a ta je opravdu nebezpečná. Vím, o čem mluvím, loni jsem se takto vyřídil už na čtyřicátém kilometru a zbylých pětadvacet kilometrů jsem se malátně potácel. Letos jsem pil jen ionťák a když jsem pocítil náběh na křeče, vzal jsem si solnou tabletu (první po dvou a půl hodinách, druhou za další dvě a půl hodiny, ale ke konci jsem zkrátil interval na dvě hodiny a hodinu a půl) – jako zázrakem se mi silné křeče letos vyhnuly. Ledviny asi dostaly zabrat (povolená denní dávka jsou dvě tablety), ale to by dostaly tak jako tak.

Ohledně jídla, tentokrát jsem se rozhodl vystačit s gely a několika želatinovými tyčinkami (a ovocem a jednou polívkou na občerstvovačce), protože jsem věděl, že mě čeká závod trvající zhruba devět hodin. Na delší závod už bych asi jedl víc „normálního“ jídla, ale s tím nemám zkušenosti. Někdo vydrží na gelech i 24 hodinový závod, někomu se už po dvou třech zvedá žaludek. Podle všeho patřím do první skupiny a mohu jich sníst libovolné množství, v tomto případě asi osm plus dva jemnější těsně před startem. Domnívám se, že miminkovské „cucánky“ by mohly být zdravější a levnější variantou k přeslazeným gelům, ještě jsem je ale nevyzkoušel.

Pokud tedy zvládnete pitný režim a doplňování energie, ještě je tu nebezpečí související s vybavením. Vyzkoušené boty jsou nutné, ale ani ostatní věci není dobré podcenit. Běžeckou vestu nebo batůžek byste měli také nejprve otestovat při dlouhém běhu. Stejně tak oblečení – třeba taková drobnost jako jsou vnitřní nohavičky kraťasů přišité k vršku způsobí, že se tyto vrstvy vůči sobě navzájem nepohybují a neshrnují. Při běhu ve vedru běžíte už po dvou hodinách dokonale promočení potem a když se vám nevhodně zvolené oblečení, navíc nasáklé potem, začne třít o kůži na těch nejnevhodnějších místech, změní se i jinak obtížná cesta v nesnesitelnou.

Podaří-li se vám zvládnout všechny výše uvedené věci, máte skoro vyhráno, zbývá už jen maličkost: dostat se do cíle přes hory a doly vlastní silou. V cíli vám bude ještě nějakou tu hodinu mizerně, ale pár piv s ostatními běžci vás dá do kupy. Před samotným pivem ovšem doporučuji vypít tak dvě tři nealko piva (na ionťák chuť mít určitě nebudete) a nějaký regenerační nápoj, který vás zbaví nejhorších křečí. Ještě asi týden budete chodit jako vaše devadesátiletá babička (utramaraton je skvělá průprava na pozdní stáří), nicméně svět už pro vás nebude nikdy stejný. Všechno se vám bude zdát mnohem snazší: „je mi blbě, ale tak jako tehdy pod posledním vrcholem opravdu ne“, „jsem unavený, ale když si vzpomenu na poslední čtvrtinu závodu, tak jsem vlastně v pohodě.“