Barkley Marathons

Existují běžecké závody, které jsou výjimečné. A mezi těmi výjimečnými závody trčí jako péro z gauče – Barkley Marathons. První ročník se konal v roce 1986 a od té doby tento závod dokončilo pouze 15 běžců. Každý rok je závod těžší než ten předcházející.

Jeho pořadatel Gary „Lazarus Lake“ Cantrell připadl na myšlenku závodu poté, co se dozvěděl, že vězeň James Earl Ray, vrah Martina Luthera Kinga, který v roce 1977 uprchl z vězení v Brushy Mountains, urazil za 55 hodin, než byl dopaden, pouhých 13 kilometrů. Cantrell se pousmál nad ubohým výkonem uprchlíka a řekl si, že on by za stejnou dobu urazil tak 160 kilometrů. A myšlenka na závod byla na světě. Cantrell závod pojmenoval po svém běžeckém parťákovi Barry Barkleym.

Závod se koná na místě Rayova útěku, ve Státním parku Frozen Head, a to vždy koncem března. Účastníci musí urazit pět 32 km dlouhých okruhů. Celkové převýšení je 16 500 m. Limit pro dokončení závodu je 60 hodin. Běží se mimo cesty, často bývá špatné počasí, např. mrznoucí déšť nebo hustá mlha. Tak si to zkuste představit. Krom toho není na trati žádné občerstvení kromě vody.

Počet účastníků je omezen na 40. Potenciální účastníci musí napsat esej „Proč by mi mělo být umožněno běžet Barkley,“ zaplatit 1.60 USD poplatek za žádost a splnit ještě pár dalších bizarních požadavků. Jsou-li vybráni, dostanou kondolenční dopis. Ti, kdo závodí poprvé, musí donést poznávací značku svého auta jako součást registračního poplatku. Závodníci, kteří se již zúčastnili, museli v minulosti donést jako součást registračního poplatku např. bílé ponožky a bílé tričko nebo flanelku. A ti, co někdy závod dokončili, musí jako součást registrace donést krabičku Kamelek. A to není všechno.

Číslo jedna dostane vždy ten, u koho je největší pravděpodobnost, že nedokončí ani první kolo. Cantrell tomu říká „lidská oběť.“ Není povoleno mít hodinky ani GPS. Jako checkpointy slouží různě rozmístěné knihy, z nichž závodník vždy vytrhne stránku se svým číslem. Čas startu není pevně daný. Hodinu před startem se ozve troubení na tritonku. Startuje se v okamžiku, kdy si Cantrell zapálí cigaretu. 

Tak co tomu říkáte? Na mne to působí hrozivě i při čtení. Předpokládám, že chystáte-li se dnes běhat, nebude vám – ve světle zážitků účastníků výše popsaného zvěrstva - vadit ani mírný deštík.