Byl jsem vám tuhle konfrontován s takovým zajímavým fenoménem ‒ veskrze aktivní dovolenou. Já vím, říká se už hodně dlouho, že aktivního odpočinku je nám třeba jako soli v království Jáho I. s dcerou Maruškou. Ale co když se hýbete po celý rok? Má pak ještě smysl dávat si do těla i v době zasloužené relaxace? Řekl bych, že ano, a hned vám také povím proč. Ačkoli jsem pobíhal už od začátku roku, neodolal jsem, abych i svou dovolenou nezaměřil na pohybovou aktivitu zvanou vznosně running. Trocha exotiky, výjimečnosti a nezvyklosti třeba také nikoho nezabije, řekl jsem si a přihlásil se na Běholoď.

Běholoď, to není supermoderní plavidlo s motory silnými tak, že po hladině už pouze běhá. Ve skutečnosti je to prastaré plavidlo, které před sto lety převáželo uhlí, dnes vonící dřevem a slanými dálkami. Na lodi spíte, jíte, veselíte se. Všechno ostatní ‒ totiž běh ‒ se odbývá na souši stylem odněkud někam, ale vždy z paluby širokotrupé Silvy zpět na její palubu. V mezičase plaveme v osvěžujícím moři. Vychutnáváme ticho a klid před bouří. Ne, ne před bouří, před novou turistickou sezónou, která naštěstí ještě nenastala. A pak taky vychutnáváme vůni borovic a rozmarýnu. Někteří s sebou z domova vzali i kola a způsobili si tak vskutku triatlonový přípravný kemp.

Když už nás desítky naběhaných kilometrů trochu zprudí, využíváme dalšího vynálezu prozřetelnosti: kola do dvojice, tedy „koloběhu“. Jeden jede na kole, druhý běží, co mu síly stačí. Po pěti minutách střídačka. Jsme rychlejší, a dokonce i spokojenější. A tak nějak obohacenější o další zážitky. Úsilí, snaha a touha se před námi zhmotňují ve vidině památné památeční plakety „100 jarních kilometrů“, kterou obdrží pouze jedinci, kteří během plavby po jadranských ostrovech urazí nějakou tu trojmístnou cifru kilometrů pomocí běhu.

Naplavané kilometry už asi nikdy nikdo nesečte. Koupeme se a plaveme při každé příležitosti. Je přeci známo, že svaly po styku se studenou vodou lépe regenerují, ne? A tak běháme, regenerujeme, jezdíme na kole, cpeme se středomořskými dobrotami a užíváme života (někteří i alkoholu) plnými doušky. Je to takové nenásilné pokračování v tréninku, při němž si vůbec neuvědomujete, jak strašně dřete.

Když ovšem dorážím domů s vidinou brzkého nástupu do pracovního procesu, přemýšlím, zda by po této dovolené neměla následovat ještě jedna, která by mi dala prostor připravit se psychicky na takovýto ostrý střih. Asi mi nezbude nic jiného než jet co nejdříve znovu. To je ale bohužel zase až za rok. Svou frustraci mi tak nezbývá nic jiného než rozběhat. Aktivní dovolenou k ještě větší aktivitě!