Mnozí z těch, kteří pravidelně vyrážejí zhltnout svou dávku kilometrů, nejsou motivováni ani tak láskou k běhu (ačkoli pravidelně vyplavované endorfiny postupně vytvoří návyk), jako spíše možností předcházet obezitě pomocí jednoduché a finančně nenáročné aktivity. Třebaže problémem přechozích generací byl obvykle nedostatek potravin, v posledních zhruba dvou stech letech čelí značná část lidstva opačnému problému, totiž nadbytku potravin a z ní plynoucí nerovnosti mezi příjmem a výdejem energie. 

Zemědělství přineslo lidem větší množství potravy, než kolik byli schopni nahromadit lovci a sběrači, na druhé straně byla však strava zemědělců mnohem jednostrannější, a tak se objevily první následky evolučního nesouladu – zubní kazy. Co vlastně znamená evoluční nesoulad? Zjednodušeně řečeno se jedná o vystavení se výrazně jiným podmínkám, než ve kterých jsme se původně vyvinuli a na něž jsme adaptováni. Zemědělství se totiž objevilo zhruba před 500 generacemi, ve většině světa však před méně než 300 generacemi, což z hlediska evoluce není mnoho. Pokud tedy vystavíte nějaký druh novým podmínkám, které mu sice sníží kvalitu života (u lidí již zmíněné zubní kazy, infekční choroby spojené se životem ve vesnicích a městech atd.), ale na druhé straně umožní vychovat do reprodukčního věku více potomků, bude počet jedinců daného druhu narůstat. U nás lidí to znamenalo, že zemědělci velice rychle přečíslili a vytlačili lovce - sběrače, jejichž způsob života vede jen k velice mírnému růstu populace. 

S průmyslovou revolucí odpadla těžká práce a objevily se další evoluční nesoulady: obezita a cukrovka 2. typu. Počet lidí postižených oběma nesoulady neustále vzrůstá. Lovec-sběrač urazí průměrně za den zhruba 15 km, sháněním potravy tráví asi 5 hodin denně. Potravy nikdy nemá nazbyt, sice nehladoví, ale když může, tak odpočívá. První zemědělci trávili prací mnohem víc času a navzdory potravě bohaté na sacharidy jim obezita ani cukrovka nehrozila. S průmyslovou revolucí však postupně odpadla těžká dřina a nakonec téměř jakákoli původně nezbytná aktivita. Auta, výtahy, pohodlná křesla, měkké matrace postelí, sedavá zaměstnání, všudypřítomné vysokokalorické „junk food“, všechny tyto vynálezy nám zpříjemnily život. Problém je v tom, že na takový život nejsou naše těla stavěná. Pokud je nezatěžujeme, chátrají. A nabírají tuk.

Nabírání tuku nám jde obzvláště snadno. Proč přirozený výběr upřednostnil lidi s větším množstvím tělesného tuku, než měli jiní primáti? Primáti mají obvykle kolem 6 % tělesného tuku, jejich mláďata se rodí s 3 % tělesného tuku. U lovců-sběračů mají novorozenci 15 % tělesného tuku, děti pak 25 % a u dospělých množství opět klesá na cca 10 %. Podle všeho za naši tučnost mohou naše velké mozky, zhruba 5krát větší než u primátů. Lidský mozek spotřebovává asi 20 % energie při klidovém metabolismu (u kojence až 60 %). A hojné zásoby tuku brání tomu, aby v přísunu energie do mozku nastal výpadek. U žen je zase potřeba, aby měly dostatek mléka pro kojence s velkým mozkem i v případě, že je potravy nedostatek. A muži, kteří lovili tak, že vyhlédnuté zvíře postupně uštvali, také potřebovali pro své vytrvalostní výkony dostatečnou zásobu tuku. Při chůzi a pomalém běhu pochází většina energie z tuků. Pokud se tedy vydaří lov nebo je zrovna sezóna ovoce či ořechů, je výhodné si uložit energii ve formě tuku na později. Ovšem v okamžiku, kdy máme neustále dostatek potravy a veškerý pohyb jsme eliminovali pomocí techniky, jednoduše tloustneme a tloustneme.

Obezita je jedním z nejmarkantnějších příkladů evoluční neshody. Původně úžasná adaptace na momentální nedostatek potravy nebo náhlou potřebu velkého energetického vydání se změnila v noční můru moderního člověka, které je velmi těžké předcházet, protože máme ještě jednu skvělou adaptaci na život v prostředí, kde potravy není nikdy nazbyt – lenost.

(Údaje jsem převzal z knihy Daniela E. Liebermana „Příběh lidského těla“)