Tempový běh je běh, v němž adaptujeme tělo na vstřebávání laktátu, tj. ve svalech se ho při tomto běhu tvoří zhruba tolik, kolik jsme ho schopni odbourávat. Rozvinutí této schopnosti je klíčové, pokud trénujeme na půlmaraton či maraton. Zároveň v něm rozvíjíme cit pro rovnoměrné tempo. 

Z řečeného je jasné, že znalost tempa, jakým máme běžet, je pro tento trénink naprosto zásadní. Pokud poběžíme rychleji, začneme se prostě „tavit“. Nepoběžíme příliš intenzivně na to, abychom si významněji posunuli svou schopnost zaběhnout rychle pětku či desítku (k tomu jsou ostré intervaly), poběžíme ale tak, že se unavíme a efekt nebude o tolik větší, než kdybychom běželi pomaleji. Kvůli větší únavě následně neodtrénujeme tak kvalitně intervaly. Výhoda tohoto běhu je právě v tom, že má dobrý poměr cena/výkon. Běhá se úsilím, které bývá popisováno jako mírně ostré tempo. Vhodnější je snad říci, že v první polovině se nic moc neděje. Ve chvíli, kdy začne být tempo již těžší, jsme již v závěrečné fázi běhu, což je psychicky dobře zvládnutelná situace.

Pokud se v půlce běhu ptáme, jak to vydržíme do konce, běžíme moc rychle, pokud bychom byli schopni se v půlce artikulovaně bavit, moc pomalu. V první třetině bychom měli mít pocit, že je to docela lehké, v druhé už stojí úsilí tempo držet, ale není to ještě nic bolestivého, poslední třetina už je náročnější. Na konci bychom ale měli mít pocit, že jsme ještě schopni běžet stejným tempem dále, ale že po chvíli už by to začalo doopravdy bolet. V cíli bychom neměli zápasit s tím, že si chceme sednout nebo lehnout. Smyslem běhu také není běhat každý týden rychleji než minule. Jde naopak o to, běhat nějakou dobu totéž snadněji a teprve pak přikročit k dalšímu zrychlení tempa. 

Tepovka v průběhu běhu velmi pravidelně a lineárně narůstá, v mém případě přejde po zhruba pěti minutách ze zóny 2 (steady) do zóny 3 (moderately hard), kde tep plynule stoupá tak, že v poslední čtvrtině běhu přelézá pomalu zónu 3 a 4 a na posledních pár minut se zabydlí u spodní hranice zóny 4 (hard). Zóny jsou věc individuální, hrubou orientaci získáte na https://www.myprocoach.net/calculators/hr-zones/. Maximální tep, který je třeba zadat, zjistíte při níže doporučovaném závodě na 10km, který si zajisté půjdete zaběhnout a kde posledních 200m budete sprintovat ze všech sil do cíle, protože vás prostě zajímá, jaká ta hodnota bude. Popř. se podívejte na záznam tepovky z nějakého závodu na 5 či 10 km či intervalového tréninku v posledním roce, kdy jste měli pocit, že jste tepově naprosto na limitu.