Obrázek pozadí

ČSOB Pojišťovna bloguje

Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.

Nemaratonujte blbě! aneb Negativní zkušenosti v pozitivním podání

Doba maratonů se kvapem blíží a nejeden populární časopis začne na svých stránkách přinášet univerzální tréninkový plán pro všechny. Neříkám, že je to úplně špatně. Vždy, když na něčem pracujete, je dobré mít byť třeba horší plán, než nemít plán vůbec žádný. A nikdy nevíte, jestli ten univerzální plán není náhodou přesně to, co skvěle odpovídá vašim předpokladům. Závody samotné také většinou odpovídají určitým standardům, naplňují určité stereotypy, je ale tady všechno dobře? Jsou věci typu „protože se to tak dělá“ vždy tou nejlepší cestou? Pojďme se společně zamyslet, než se rozeběhneme do další maratonské sezony!

Vstaňte o dost dříve a ještě se dobře najezte, ať vám nechybí energie, říkávají nám univerzální návody. Maratony mají tu vlastnost, že většinou začínají někdy po ránu. Když tenhle jejich neduh zkombinujete s poučkou, že poslední jídlo by mělo být nejméně tři hodiny před maratonem, ocitáte se v časově nekřesťanských položkách. Start v 9, poslední jídlo v 6, vstávat v 5, nebo ještě raději o něco dříve? Zkuste to někdy i jinak. Pokud netrpíte předzávodní trémou a v klidu byste spali až do oběda, dejte přednost spánku. 42 kilometrů není zase tak moc a lidské tělo má energetických zásob na mnoho maratonů vždy při sobě. Vždycky jsem vstával zbytečně brzo, cpal do sebe něco, co mi v tu dobu ani nechutnalo. A pak jsem to jednou zkusil úplně obráceně. A světe div se – cítil jsem se lépe. „Hladový vlk běhává nejrychleji,“ prozradil mi jeden ultravytrvalec svůj tajný recept. Netvrdím, že to u vás bude fungovat taky tak. Říkám, že více vaší osobní přirozenosti před závodem je lepší než se držet univerzálních rad.

Občerstvovací stanice na trati jsou hlavně velkou psychologickou podporou. Je příjemné vědět, že každých pět kilometrů mám oázu plnou jídla a pití. Potřebuju to ale doopravdy? Naslouchejte svému tělu! Jestli do sebe po prvních pěti kilometrech nasoukáte celý banán a hrcnete tam dvě koly, něco nejspíš není úplně tak, jak by mělo. Zátopek vyhrál olympijský maraton, aniž by se napil nebo cokoli snědl. Nejdůležitější je samozřejmě to, na co jste vy osobně zvyklí a co si vaše tělo aktuálně žádá. Nicméně i na občerstvovačkách by člověk neměl polevovat na bystrosti: Voda? Dobrá, na té se snad nedá nic zkazit. Kola? Víte, co to je za kolu a jste na ni zvyklí? Mě takhle jedna taková černá břečka poslala do kolen s žaludkem sevřeným jako ve svěráku i smoljaku. Největší past ovšem může být ionťák. Jste zvyklí zrovna na tenhle? Víte, co obsahuje, a víte, v jaké je koncentraci? Je hypotonický, hypertonický, izotonický? Co udělá s vaším zažívacím traktem a neosypete se po něm vyrážkou jak z učebnice pro alergology?

Osobně využívám na občerstvovačkách většinou jen vodu. Je to sázka na jistotu. Dva tři případné gely podle mého gusta se mi vejdou do kapsy a nic jiného vlastně nepotřebuju. Ty tam jsou doby, kdy jsem na trať i půlmaratonu vyrážel s ledvinkou napěchovanou tatrankami. Nakonec se vždycky ukázal jako nejúčinnější poctivý trénink. Trénink, vnímání vlastního těla a zkušenosti z vás udělají mistra. Mistra, co se těm s tatrankami už bude jenom smát.