Před Vánoci proběhla internetem zpráva, že se na Sněžku vydala skupina „icemanů“ Wima Hofa a museli být zachráněni Horskou službou – podchlazeni byli sneseni do údolí. Jak jsem již psal, Wim Hof je svérázná figura, samozvaný guru a jeho snaha o rekordy ohrožuje zdraví jeho následovníků. Ovšem to, že několik zaslepených účastníků Hofova kurzu nepoužívá zdravý rozum, by nemělo diskreditovat pozitivní výsledky pokusů s adaptací na chlad.

Protože si rád vše vyzkouším sám na sobě, otestoval jsem jednoduchou a v zásadě bezpečnou cestu otužování. V létě jsem začal běhat bez trička, zalíbilo se mi to a tak jsem pokračoval přes celý podzim až doposud. Zatím nijak zvlášť nemrzlo a tak jsem zažil doslova na vlastní kůži mráz jen asi kolem čtyř stupňů pod nulou, za bezvětří. To je myslím tak hraniční teplota, kdy se vás začíná zmocňovat lehký stres, zda přeci jen neohrožujete své zdraví neuváženým pokusem. Tento stres je umocněn nevěřícnými pohledy lidí v péřových bundách, kterým vaše trenýrky připadají jako oblečení zcela neodpovídající ročnímu období. Každopádně zatím jsem nedostal ani rýmu.

Teplota od pěti stupňů výše mi nyní připadá zcela komfortní. Mezi pěti stupni a nulou je to pohodlně snesitelné, cítím lehký chlad, ale zanedlouho si na něj zvyknu. Mírný mráz zatím považuji za hraniční – uvědomuji si, že (jak to trefně řekl do extrémů zapálený kamarád) nejsem žába ani had. Důležité je také, zda fouká vítr nebo padá sníh – oboje výrazně ochlazuje. Zajímavé je, jak bezprostředně nyní zažívám přírodu. Mírným negativem je vyšší stres – je těžší se dokopat k tréninku – a zároveň vyšší celková nervozita. Mimochodem, také to, že kromě několika dnů nebo maximálně týdnů v roce, kdy nastanou tuhé mrazy, vám k běžeckému tréninku stačí jen trenýrky (pro běžkyně to bohužel neplatí, ty se bez vrchního dílu neobejdou – není to fér, ale těžko s tím něco dělat), je prostě pohoda.

Podle všeho by to mělo mít za následek vyšší odolnost vůči nemocem, ale to zatím nemohu posoudit. Jisté je, že jsem si ani při běhání v mrazu neuhnal sebemenší rýmu, ani jsem se nezranil. Navzdory tomu, že se vykládá, jak se v chladu automaticky schoulíte a záda budete mít v křeči – je to nesmysl. Jediné, na co bych si dal velký pozor, je postupná adaptace. Pokud vás to láká, běhejte bez trika nejprve v létě ve vedru, kdy je to opravdu příjemné, postupně přejděte do podzimu a bude-li vás to ještě bavit, tak to protáhněte do zimy. Řiďte se zdravým rozumem – mějte na paměti, že prochladnout lze snadno, zejména pokud na delší dobu zastavíte. Dávejte si pozor zejména na silný vítr, déšť nebo sníh, které výrazně zvýší ochlazování vašeho těla. Cílem není sebepřekonání a přemáhání utrpení, ale zajímavá nová zkušenost a snad, jak doufám, i posílení imunity a celkové odolnosti.