Dnes jsou velmi moderní nejrůznější „extrémní“ sportovní disciplíny. Dokonce se setkáváme i s případy, kdy média označují za extrémní, považte, také některé běhy nebo i samotné běžce! Co to slovo ale přesně znamená a jak takové označení jako extrémista vlastně vznikalo? Pojďme se ponořit do historie a nabrat etymologickou polévku – jak se říká – pěkně ode dna.
Bylo, nebylo, v době nedávno dávné se mužům věnujícím se krajně nebezpečným nebo velice nevhodným aktivitám říkalo „exkrementisté“. Už samotný název bystrému čtenáři napoví, že tito odvážní mužové často stávali třeba na okraji vysokých skal, chystajíce se kupříkladu ku skoku dalekému o křídlech z husích brků borovou pryskyřicí lepených, když tu najednou dolehla na ně smělost jejich vlastních počinů takovou silou... že neudrželi v kalhotách, co pro oko estétovo nevhodno spatřiti jest.
Zkrátka exkrementisté. Byly to těžké doby, odvážní mužové tenkrát více než cokoli jiného naplňovali posvátná pohřebiště nebo loučky v urnových hájích. Je to pochopitelné. Lidské poznání ani technická vyspělost ještě nebyly na takové úrovni a felčaři a ranhojiči ještě zdaleka nedosahovali takových výsledků jako dnešní traumatologové, spondylochirurgové, ba ani patologové.
Později, jak se vývoj ubíral mílovými kroky kupředu, nabírali i srdnatí mužové na oprávněném sebevědomí. Nejprve ke svým nesnadným úkolům často přistupovali s roztřesenými koleny, s udržením stolice už však problémy nevykazovali. A rychle dokázali ovládnout i třes svých dolních končetin, takže s konečnou platností mohli dobývat úspěchů, manéží i srdéček ctihodných dam. Nejlépe snad ilustrace konkrétním případem: Když se praujec našeho, tehdy ještě trochu rakousko-uherského génia Járy da Cimrmána, odhodlal před zraky užaslých diváků i samotného rakouského císaře Františka I. ke kouskům hrozícím smrtí na vysokém laně jakožto provazochodec, předvedl své první číslo velmi nepřesvědčivě. Rozklepaná kolena způsobovala tak razantní vibrace lana, že svým počínáním inspiroval svého krajana Josefa Maderspergera k vynálezu prvního šicího stroje. Hned před druhým číslem si však vzpomněl na svůj výcvik ve východních naukách a natolik se zkoncentroval a oprostil od svého já i očí diváků lačnících po krvi, že další jeho ukázky byly provedeny perfektně a bez znaků obav o holý život. Tu pochvalně vzkřikl i císař František: I hle ho, ex trémistu!
A tak se tenkrát poprvé stalo, že světlo světa žurnalistiky spatřil termín extrémista. Na exkrementisty se brzy zapomnělo. Jednak se extrémista lépe vyslovoval, jednak se také lépe stával obětí všeobecného obdivu a úžasu. Nehledě snad ani na to, že extrémisté se dožívali o něco vyššího věku, než tomu bylo u průměrného exkrementisty. Bylo to snad poprvé v historii, kdy se ilustrátoři a karikaturisté přestali obávat zobrazovat, malovat a kreslit oblíbené akční hrdiny všedního dne také od pasu dolů.