To je nějaký omyl, řeknete si, jaké běhání z kopce, snad do kopce, ne? Není to omyl a opravdu bude řeč o běhání z kopce, které v sobě skrývá řadu výhod, a bylo a je využíváno jako tréninková metoda řadou špičkových běžců.

Předně je třeba napsat, že se nejedná o sbíhání sjezdovky. Kopec by měl být velice pozvolný, na pohled sotva rozeznatelný. Vlastně by to měla být taková mírně nakloněná rovina, a to co možná nejdelší. Měla by vám usnadňovat běh, ale ne tolik, abyste měli problémy s technikou, nebo dokonce museli přibržďovat. Jednoduše řečeno, mělo by se jednat o takové místo, které dělá běžcům radost, protože najednou mohou bez úsilí zrychlit na výrazně vyšší tempo, asi jako když vám na kole fouká silný vítr do zad.

Nyní už asi tušíte, v čem je hlavní výhoda běhu z kopce. Ano, je to možnost dosažení vyšší rychlosti při nižší tepové frekvenci. Tréninky mohou mít podobu intervalů, kdy z kopce běžíte rychle a zpět se vracíte lehkým klusem nebo chůzí. Můžete tak cvičit aerobní rychlost, kdy je cílem běžet co nejrychleji s co nejnižší tepovou frekvencí. Také můžete zvyšovat svou maximální rychlost, kdy běžíte daný úsek tak rychle, jak byste na rovině nedokázali.

Na takový trénink je dobré mít skvěle padnoucí boty a vůbec si hlídat techniku běhu, abyste se nezranili. Znovu připomínám, že kopec by neměl mít tak velký sklon, aby přetěžoval váš pohybový aparát – technicky by se vám mělo běžet stejně jako po rovině, jen mnohem snáz. Tento typ tréninku je dobré zařazovat jednou, maximálně dvakrát týdně, a to ne v po sobě následujících dnech, aby mělo vaše tělo čas na zotavení.