Přiznám se, že pro ně mám slabost. Jdou s kůží na trh. Své prakticky ničím nepodpořené názory sdělují jako evangelium a jejich charismatem stržení následovníci si pak nekritickou aplikací teorie do praxe zhuntují zdraví nebo myšlení, zhusta však obojí. Mašíblové. Kdo nevíte, co nebo spíše kdo je mašíbl, pak vězte, že je to akronym MAgor – ŠÍlenec – BLázen. Obvykle rádi poradí a svá tvrzení doloží příklady. Ovšem jejich jakoby namátkou uvedené příklady bývají často výjimky hraničící se zázrakem, které byly ze stejného důvodu zaznamenány, na rozdíl od milionu případů protichůdných, pro množství a nezajímavost obvykle nikde nezmiňovaných.

Ovšem navzdory jejich nebezpečnosti pro tu část lidstva, která ochotně následuje kohokoli, kdo se zrovna trefí do její nálady, jim nelze upřít, že sem tam se mezi tunami hlušiny vyskytne diamant. Prostě trefí hřebíček na hlavičku. To ovšem není žádný div, protože pokud jste tisíckrát bacili vedle, jednou to prostě muselo vyjít. Těžké je ovšem takový diamant odlišit od hlušiny, mašíblovský poklad se neleskne, vypadá úplně stejně jako ostatní kupy blbin a nesmyslů. A jak jej tedy nalézt? Ověřováním informací, čtením citovaných zdrojů, vyhledáváním opačných názorů, jakkoli vám zrovna nejsou po chuti.

Po tomto varovném úvodu vám mohu vřele doporučit k přečtení knihu Christophera McDougalla „Takoví normální hrdinové“ (nyní cca za stovku v Levných knihách), kde se sebevědomím jemu vlastním sází jedno moudro za druhým. Naštěstí je v knize seznam literatury, takže se můžete vydat k původním zdrojům a objevovat přirozená cvičení Edwina Checkleyho, podivuhodné cestopisy Patricka Leigha Fermora, povzbuzení těla ke spalování tuků podle Tima Noakese a další odkazy na nejrůznější další mašíbly, jejichž poklady vás coby běžce mohou posunout o míle kupředu nebo, pokud k nim přistoupíte nekriticky, naopak úplně odrovnat.