Pilně trénujete každý den, zároveň se snažíte neubírat z času, který trávíte s rodinou, a přesto se vám za vaše každodenní zápolení s pohodlností, za tento triumf vůle nad hmotou, za všechnu tu krev, pot a slzy nedostává ze strany vašich nejbližších odpovídajícího uznání? Je vaše úsilí bráno jako podivná výstřednost, shovívavě tolerovaná, protože je to pořád lepší než kdybyste daný čas trávili se sklenkou v ruce či v náručí někoho nadaného nevšedním pochopením k vašim nepochybným kvalitám?

Přeběhli jste za večer nedaleké hory, prohnali lesní zvěř, rozhlédli se po široširém kraji ze strmé skály a po návratu, navzdory euforii, jste se rozčílili nad manželčiným obdivem k druhořadému zatloustlému uslintanému veršotepci, proslulém aférkami s kdekým, nebo v opačném gardu nad manželovým obdivem vůči anorektické herečce, jejíž hysterický projev a chirurgicky upravené kdeco vás iritují již delší dobu? Inu, nechte to plavat.

Vždyť ono celé to běhání je poněkud směšné. A to i přesto, že podle všech indicií nám pomáhá léčit různé civilizační choroby, zbavuje nás stresu a unaví tak akorát, abychom spali jak batole (výjimky tu samozřejmě jsou, u běžců i u batolat). Jak tedy, když rodina neprojevuje dostatek nadšení nad každým propoceným trikem či medailí z běhu kolem lesíka v Dolní Lhotě, dodat své zálibě nějaký univerzální smysl? Jak proměnit úchylku v bohulibou činnost?

Odpověď může být jednoduchá: užitečnost. Budujete svou vytrvalost a odolnost, abyste byli užitečnější jak pro svou rodinu, tak pro celé okolí. Dostanete se do svízelné situace? Objeví se nečekané překážky? Zaskočí vás přírodní živel? Jsou chvíle, kdy vaše fyzická a psychická odolnost budou jedinou hradbou mezi dobrým a špatným koncem. V takové chvíli nabídnete své schopnosti a pomyslíte si: „Nic, co bych nezvládl.“ A s tímhle vědomím se při každodenním sebepřekonávání obejdete i bez nadšeného obdivu vašich nejdražších.