Rady pro začátečníky se vyskytují prakticky všude, kde se píše o běhání. Ono je to vlastně jednoduché. Obezřetně si vyberete boty, které jsou vlastně jedinou větší investicí. Boty by vám měly sedět hned. Dbejte na to, aby špička nebyla v botě natěsno, doporučuje se zhruba půl čísla navíc. Boty je dobré vybírat odpoledne, kdy už je noha po celodenní námaze „rozplacatělá“.

Na botách nešetřete. Jak říkával jeden vrcholový běžec: „Běhat můžete v montérkách, ale boty musí být kvalitní.“ Když si boty pořídíte, nejprve v nich pár hodin choďte, abyste je prošlápli. Vezměte si je párkrát do posilovny nebo v nich choďte tři večery doma.

Oblečení zvolte tak, abyste se zbytečně nepotili. Vnímání chladu je individuální, obvykle i v mrazu vystačím se dvěma vrstvami, kdy spodní vrstva je zimní funkční prádlo. Dejme tomu, že je deset stupňů nad nulou, vystačíte tedy s jednou vrstvou funkčního prádla a na ní oblečte mikinu s límečkem chránícím krk. Máte-li bundu bez límečku, použijte šátek nebo nákrčník. Krk a hlavu je třeba chránit nejvíc. Na nohy vystačíte s tenkými, dlouhými legínami.

Před během se trochu rozcvičte. Vyběhněte zvolna, co možná nejpomaleji. Pomalé klusání vám možná bude proti mysli, protože byste mohli běžet rychleji, ale to by bylo kontraproduktivní. Pomaličku klusejte a soustřeďte se na styl. Pokud budete cítit, že i pomalý klus vám dává zabrat, proložte jej chůzí. Kromě toho, že běháte dobrovolně a nemá smysl si trénink znechutit hned na začátku, je pomalý běh nejlepší cestou ke zlepšení. Po několika týdnech zjistíte, že můžete bez problémů přidat jak na rychlosti, tak na vzdálenosti, ovšem stále platí, že byste se měli pohybovat na hranici maximálně 160 tepů za minutu.

Co z toho plyne? Výkonnostní růst pramení v pravidelném tréninku, nikoli v nárazových intenzivních sebezničujících výbězích.