Představte si, že jste na dovolené nebo na služební cestě a ocitnete se v neznámém městě, kde vám mapa naznačuje, že na běh to tady moc není, kolem jsou samé rušné ulice nebo depresívní bludiště předměstského industriálu. Věci na běhání máte v kufru a cítíte, že by bylo fajn si trochu protáhnout tělo. Jak to vyřešit? Jděte běhat rovinky. Jsou jednoduchým řešením nejen v případě, že místo k běhu neláká, ale i v případě nedostatku času, kdy se vám zdá, že ani nestojí za to vybíhat, třebaže chuť by byla.

O co jde? Jedná se o krátké úseky kolem sta metrů, které prokládáte lehkým klusem, případně i chůzí. V zásadě vám stačí najít sto padesát metrů silnice, chodníku, polní cesty nebo třeba prázdné parkoviště u supermarketu. Nic víc nepotřebujete. Takový prostorový minimalismus.

Jak takový trénink vypadá? Rozklušete se na zvoleném místě, stačí obvyklých deset patnáct minut poklusávání tam a zpátky, rozcvičíte se, a pak si dáte desetkrát, dvacetkrát nebo i vícekrát onen nalezený kousek běžeckého ráje. Mezi rovinky vkládáte lehký klus. Co je důležité – nervat to od začátku naplno. Začněte zlehka, v poklidu. Takto s mírným úsilím odběhněte dvě tři rovinky a cítíte-li, že jste pěkně rozhýbáni, můžete si dát podle libosti pár rovinek pěkně zostra. Až budete mít dost, dejte si zase pár lehkých rovinek na uklidnění. Pak zbývá již jen čtvrthodinka vyklusání a hotovka.

Tento trénink vás krásně nabudí, pohrajete si se stylem a rychlostí, zároveň vás nevyždímá a lze jej stihnout za 40 minut. Rovinky báječně fungují nejen na konci těžšího intervalového tréninku či tempového běhu, ale i na závěr delšího klusu, kdy máte nohy unavené z jednotvárného tempa. Pár rovinek vaše nohy osvěží a druhý den nebudete tak rozlámaní. Zní to skoro zázračně - a přesně takové to taky je.