Jak známo, s věkem kromě jiného rapidně ubývá rychlost. Nicméně vytrvalost se tak rychle nezhoršuje. Nasycen kratšími závody a nadšen zážitky z 34-kilometrového trailového závodu v Ogulinu v Chorvatsku, přihlásil jsem se na srpnovou Hostýnskou Osmu, 65 kilometrů dlouhý běh Hostýnskými vrchy. Samozřejmě mi záhy došlo, co jsem si na sebe upletl. Začal jsem se s respektem k plánovanému závodu připravovat. Na takovou desítku v Horní Lhotě potřebujete v zásadě jen boty, trenky a ponožky, případně tričko. Nastoupit takto na šestinásobnou vzdálenost je sice možné (vzhledem k občerstvovacím stanicím asi i bez vážnější újmy na zdraví), ale výrazně se tím zvyšuje riziko zbytečného utrpení.

Asi nejdůležitější je volba bot. Měly by být dostatečně prostorné pro námahou oteklé nohy a otestované delším během, který odhalí jejich doposud skryté nedostatky. Ve výsledku to znamená intenzivní hledání dokonalé boty jakoby navržené pro vaše nohy. Takové hledání se ovšem mocně vyplatí. Pak jsou na řadě trenýrky nebo kraťasy. Zde je třeba dbát na pohodlí, vyhnout se švům, které při desetikilometrovém běhu nic nezpůsobí, ale po čtyřiceti kilometrech vám do třísel vyryjí hluboký krvavý zářez. Jemná vnitřní nohavička do půli stehen by tomu měla zabránit. Ohledně trička – i sebejemnější materiál vám může odřít bradavky, proto se doporučuje tyto přelepit náplastí. Ve zmíněném Ogulinu jsem si je rozedřel do krve a nebylo to nic příjemného. Teď problém vyřeším tak, že si žádné tričko brát nebudu. Ponožky je třeba také otestovat – pokud se vám dělají puchýře mezi prsty, můžete zvolit prstové, které by této nepříjemnosti měly účinně zabránit. Jestliže vaši hlavu nechrání dostatek vlasů, je třeba vzít v úvahu, že vám na ni bude pražit celý den slunce, takže není od věci vzít si místo čelenky čepici. Doporučuje se namazat vazelínou ta místa, kde dochází k otěru.

Ohledně pití, záleží na počasí. Sám to vidím na průběžné popíjení čisté vody, proložené ionťákem na občerstvovačce nebo solnou tabletou proti křečím. Křečí jsem si v Ogulinu užil dost, závod vedl přes prudké kopce a nohy neuvyklé prudkým seběhům začaly sužovat křeče v obou nohách v krejčovském svalu (musculus sartorius) takřka při každém kroku – rozběhnout se rychleji z kopce již k mému nemilému překvapení nebylo možné. 

Pokud je povinnost vzít si sebou nějaké výraznější vybavení, bude třeba opatřit si batůžek, do něhož se vše vejde. Zdá se, že není nutné kupovat drahé produkty světoznámých značek, podle testů obstojí i neznačkový běžecký batoh do tisícovky (např. z Decathlonu). Sám si batoh neberu, protože povinné vybavení je minimální a vše se mi vejde do pouzdra na láhev, kterou si navleču na ruku – při testu (58 km Kokořínskem) se mi to osvědčilo. Domnívám se, že bych se pod batohem na zádech zbytečně potil. Do pouzdra si beru jen povinný mobilní telefon, gely, solné tablety, náplasti na případné puchýře, rezervní tkaničku a 0,3 litru vody, kterou hodlám průběžně upíjet a poté doplňovat na občerstvovacích stanicích.

Jak se říká, teorie je šedivá, strom života zelený – veškeré vybavení brzy otestuji na sobě a možná ledacos přehodnotím. Je jasné, že k dlouhému závodu je dobré přistupovat s náležitým respektem a mít na paměti, že co se může pokazit, to se obvykle také pokazí.