Obrázek pozadí

ČSOB Pojišťovna bloguje

Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.

Udělejte z nejméně nejvíce ‒ vzdejte se!

Blížící se Vánoce mi dávají se zamyslet – podobně jako tomu superpočítači ve Stopařově průvodci po galaxii – o smyslu života a tak vůbec. Konkrétně tedy o smyslu života, jaký my tady tak v té naší konzumní společnosti vedeme, ve vztahu k Vánocům. A řeknu vám, už mám těch reklam a všelikého toho přesvědčování a manipulací marketingových specialistů plné mezizubní prostory. Máme se stále lépe, máme toho stále více, ale jsme také více a více spokojení?

Vždycky, když trávím nějaký ten čas bez jídla (a u toho samozřejmě běhám), mám pak obrovskou radost třeba jen z prostého chleba, který má šikovná družka zrovna upeče, a másla. Řeknu vám, že je to taková lahoda, že bych s vámi neměnil ani za ten nejlepší guláš se šesti. Rozhodně bych tady nechtěl vyvolávat duchy starých časů, ale někdy si vám i postesknu po těch ještě dřevních Vánocích, kdy jediných pár dní v roce byly k mání mandarinky nebo banány. Člověk se na ně celý rok těšil a pak mu chutnaly nepřekonatelným způsobem. I kdyby to byly kyselé pomeranče z Kuby, které se své slupky držely zuby nehty. Dneska máme všechno a kdykoli. Jsme ale o to spokojenější?

Čím méně něčeho máme, tím více si toho vážíme. Čím déle si musíme něco přát, než to přijde, tím více si toho vážíme. A totéž platí pro běhání: Čím více námahy zažijeme, tím více si pak vážíme chvil odpočinku. Čím více bolesti zažijeme, tím více si vážíme chvil, kdy jsme v pohodě. A čím déle jsme třeba nuceni se běhu vzdát, tím více si jej pak užijeme, až například odezní to zranění, které nás původně zastavilo.

Zrovna dneska u nás v Kralupech napadl první sníh. Otázky topení a snesitelných teplot uvnitř našich domovů opět nabraly na důležitosti i obrátkách. Tak jsem si řekl, že si té obyčejné věci, kterou bereme už dávno jako samozřejmost, snesitelné teploty kdykoli a kdekoli, zase začnu víc vážit. A protože opravdu si něčeho vážit si člověk začne, až když to ztratí, přidal jsem se ke kralupským otužilcům a v půl šesté ráno se s nimi ponořil do Vltavy. Kromě obnovené úcty k teplu domova jsem získal ještě další výhody: silnější mitochondrie, rychlejší regeneraci po tréninku, menší bolestivost pohybového aparátu... a možná časem i pár dalších přátel. Zkuste to taky! Vzdejte se na chvíli něčeho samozřejmého, abyste získali více radosti. To se teď, kdy možná občas počasí nebude k tomu vyběhnout ven, může dost hodit! ;)