Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.
Blížící se Vánoce mi dávají se zamyslet – podobně jako tomu superpočítači ve Stopařově průvodci po galaxii – o smyslu života a tak vůbec. Konkrétně tedy o smyslu života, jaký my tady tak v té naší konzumní společnosti vedeme, ve vztahu k Vánocům.
Vždycky jsem tak nějak intuitivně věděl, že nejlepší bude, když nebudu jen běhat, ale dělat všechno možné. Kdysi jsem „něco dělal“ každý den. Tu na kolečkových bruslích, tu na kajaku, tu na kole, tam na skále. Dodneška dychtivým zájemcům o dobré rady tvrdím: Chcete-li být dobrými běžci, neběhejte! Neběhejte jenom, ale hýbejte se co nejkomplexněji.
Pokud jste nečetli první článek týkající se mašíblů a jejich rad, pak vězte, že mašíbl je akronym MAgor ŠÍlenec BLázen, a je to kategorie, kam kromě patologicky vyšinutých jedinců spadnou různé druhy snílků a vizionářů včetně těch, kteří na sobě vyzkoušeli nějaké extrémní cvičení, shodou okolností jej přežili, nabyli pocitu, že je to duchovně nebo fyzicky posunulo, a svou zkušenost nyní hlásají jako evangelium všem, kdo jsou ochotní naslouchat.
„Tak co, jak je?“ zeptá se kamarád, když do sebe v ranní mlze málem vrazíte na chodníku. „Ále, dneska se mi ještě neudělalo dobře,“ odpovídáte vy, zaboříte hlavu ještě víc do své tlusté černé mikiny s kapucí a opět si do uší nasazujete sluchátka s temným gothic-doom-metalovým albem.
Pojišťovací trh je plný produktů, které nás chrání před nástrahami každodenního života. Úrazové pojištění, životní pojištění, havarijní pojištění, cestovní pojištění... všechna tato pojištění se vztahují na nás nebo na věc, kterou vlastníme. Pokud onemocníme, zraníme se, něco nám ukradnou, ztratíme to nebo poškodíme, dostaneme finanční náhradu. Existuje však i pojištění, které myslí na situace, ve kterých právě my způsobíme škodu někomu jinému.
Pořád se mě někdo ptá, co má dělat proti křečím. A já se toho někoho pořád ptám, jestli s tím má nějaký problém. Jsem totiž bloud využívající takzvaný „selský rozum“, kterýžto mi našeptává, že s čím není problém, to není potřeba nijak řešit.
Podzim je pro mnoho běžců závodní sezónou a tak jistě nezaškodí podívat se podrobněji na přípravu na závod, relaxaci po závodě a trénink mezi závody. Obecná pravidla platí víceméně univerzálně a budete-li se jich držet, je pravděpodobné, že při závodě podáte svůj maximální výkon.
Tento článek bude tak trochu ve stylu teenagerovského „pojďme si povídat o něčem zajímavém, třeba o mně.“ Chystáte-li se však běžet nějaký podobný závod, může vám následující text v lecčem prospět.
„Tak vám mám o víkendu běžet stovku, paní Müllerová!“ „Ale jděte, vždyť si ještě pořád natíráte patu opodeldokem! Jakpak k tomu přijdete, panáčku?“ Takhle nějak by mohl probíhat rozhovor na palčivě aktuální téma, kdybych byl Švejkem. Ačkoli u nás v Kralupech jeden bronzový Švejk sedí, já nejsem dobrým vojákem
Jsem přesvědčený o tom, že člověk by si měl dávat nějaké výzvy. Své, soukromé, zcela subjektivní. Pro někoho to může znamenat udělat jeden shyb na hrazdě. Pro někoho překonat světový rekord na maratonské distanci, pro jiného třeba udělat první krok po těžké nehodě.