Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.
Není to tak dávno, co jsem tvrdil, že nejsem křeček v kleci, a tudíž v žádném případě nebudu někde běhat dokolečka dokola. To je k zblbnutí! Dokonce si i jasně vzpomínám na jeden maraton ze začátku své běžecké kariéry, který se běžel na několik málo kol – asi čtyři, nebo pět. Byl to můj první závod, který jsem nedokončil. Prostě jsem to zabalil a šel na kolu a párek v rohlíku. Nebavilo mě to.
Chystáte-li se do Maďarska nebo tudy projíždíte cestou k moři, vaši cestu výrazně zrychlí dálnice a obchvaty, které jsou však zpoplatněné elektronickou dálniční známkou.
Pokud máte platné povinné ručení a nic vám nebrání podniknout služební cestu nebo výlet do zahraničí, tak vám určitě pomohou základní informace o dálniční síti u našich nejbližších sousedů. Chystáte se do Rakouska nebo přes něj pojedete cestou k moři? Pak budete potřebovat rakouskou dálniční známku. Kromě toho pravděpodobně zaplatíte za průjezd některými vybranými tunely.
Pokud jste cestovali k moři přes Slovinsko, víte, že tato země nějaké dálnice má, je těžké se jim vyhnout, dálniční známky nejsou právě levné a mají krátkou dobu platnosti.
Pokud máte platné povinné ručení tak vám nic nebrání v cestě na dovolenou nebo služební cestu. Před každou cestou je dobré si zjistit základní informace o dálniční síti u našich nejbližších sousedů. Chystáte se na Slovensko? Pokud pojedete vlastním autem, s největší pravděpodobností se nevyhnete zpoplatněným dálnicím a rychlostním silnicím. Slovensko jich sice nemá mnoho, přesto vaši cestu do obvyklých destinací značně zrychlí.
Sypat, nebo nesypat? Toť otázka. Stále víc se dnes mluví o zneužívání prášků proti bolesti na běžeckých akcích. Asi to není otázka nějakých „sprintů“ na pět kilometrů, ale kdo někdy zkoušel běžet na krev třeba už jen terénní půlmaraton, ví, že i trénované nohy na delších trasách můžou pěkně zabolet. Takže se zdá jen logické dát si třeba i preventivně nějaký ten Ibuprofen, ono se pak líp poběží, že jo?
Už vám trhali osmičky? Tato neradostná událost potká několikrát za život mnohé z nás. Ptáte se, kde udělali inženýři chybu, resp. jak mohla taková věc projít přírodním výběrem? Ptáte se dobře, protože mučivá bolest a případný zánět může dotyčného člověka ohrozit na životě, o zhoršení kvality života nemluvě. Proč nám tedy stále rostou tyto nesmyslné zuby, bez kterých by nám bylo mnohem lépe?
Měl jsem tuhle možnost vrátit se na chvíli zase na Island, přesně do těch míst, kudy vedla trasa mé třicetidenní maratonské šňůry. V určitých místech bylo počasí stejně nevlídné jako tenkrát. A v určitých místech jsem si skvěle – jako tenkrát – odpočinul. A poslední den, když jsem (opět stejně jako tenkrát) přijel do jednoho motelu, abych tam strávil poslední noc na ostrově, seděl na recepci ten úplně stejný vousatý chlápek v úplně stejném islandském vlněném svetru. V tu chvíli se i má mysl vrátila v čase a já zalitoval, že už je ten Island křížem krážem proběhaný i oběhaný.
Mnozí z těch, kteří pravidelně vyrážejí zhltnout svou dávku kilometrů, nejsou motivováni ani tak láskou k běhu (ačkoli pravidelně vyplavované endorfiny postupně vytvoří návyk), jako spíše možností předcházet obezitě pomocí jednoduché a finančně nenáročné aktivity. Třebaže problémem přechozích generací byl obvykle nedostatek potravin, v posledních zhruba dvou stech letech čelí značná část lidstva opačnému problému, totiž nadbytku potravin a z ní plynoucí nerovnosti mezi příjmem a výdejem energie.
Jak tomu obvykle bývá, vím teď mnoho věcí, které jsem před závodem nevěděl. Zjevně jsem nepochopil přesně ani doporučení a rady z příruček, koneckonců číst o ultramaratonu je jako číst o jídle. Ale abych nepředbíhal, nejprve popíšu samotný závod. Jedná se o 65 km dlouhý běh s převýšením 2800 m.