Vítejte na stránkách blogu, kde najdete zajímavé články týkající se běhu, a to jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé.
Rádi byste se zlepšovali, ale nevíte jak na to? Kromě na vlastním těle otestovaných rad a doporučení týkajících se základů běžeckého tréninku od našeho kolegy a běžeckého nadšence Milana Součka se zde o své zkušenosti podělí špičkoví běžci René Kujan a Pavel Dymák.
René Kujan je ultramaratónec, který své výkony spojil s charitativními akcemi pro vozíčkáře např. při akci „To dáááš“, kdy za šest dnů překonal vzdálenost 360 km, přičemž si nesl vše potřebné na zádech a jedl a pil jen to, co si sehnal cestou.
Milan Souček běhá pravidelně již 27 let. Podělí se zde o své zkušenosti a různé alternativní přístupy, které otestoval na vlastním těle. Osobáky: 10 km: 33:01 min, 5 km: 15:25,26 min., 3 km 8:46 min, 1500 m 4:03,7 min.
Hynek Janoušek se v mládí sedm let věnoval běhu a atletice na Sportovní škole a Sportovním Gymnáziu Kladno. V dorostenecké kategorii však běhání opustil s časy 800m 2,04, 1500m 4,21, aby se k němu vrátil v pozdní dospělosti. S úderem čtyřicítky a přechodem do veteránské kategorie navýšil objem a zlepšil trénink. Na jaře 2019 zaběhl půlmaraton za 1:19,40 (Berlín) a 10km za 36,15 (Vaše liga) a následně se začal věnovat triatlonu. V roce 2020 skončil při MR ČR ve středním triatlonu (1,9 plavání - 88km kolo - 21,1km běh) na těžké kopcovité trati Pilmana pátý v kategorii 40-45 let v čase 4:33,15 (30min plavání - 2:28 kolo - 1:30 běh).
Dali jste si neuvážené předsevzetí, které má co dělat se cvičením, ale do posilovny mezi svalnaté borce a fitness krasavice se vám ani trochu nechce? Pokud se vám zdá, že by běh mohl být ve své osamělosti snesitelnější, ale zároveň se bojíte, že to bude nepříjemné a navíc nuda, tak mám pro vás několik tipů.
Kdo si myslí, že s příchodem zimy je třeba pověsit boty na hřebík, ten se připravuje o velkou část běžecké zábavy. Běžet v mrazu zasněženou krajinou je povznášející zážitek.
Jste konečně na dovolené? V horách, u moře nebo na chalupě v jižních Čechách? Sbalili jste si běžecké boty a chystáte se dát si pořádně do těla? Raději si to dobře rozmyslete.
Nebudu zde psát o tom, že trénink někdy bolí, ale o zraněních, která si sem tam svým běháním způsobíte. Vynechám úrazy, tam je to jasné, pokud máte podvrtnutý kotník a nejste zrovna Scott Jurek běžící Western States 100, pak jednoduše přestanete běhat a kotník vyléčíte.
Když zvídavé lidstvo v románu Douglase Adamse Stopařův průvodce po galaxii stvořilo superpočítač Hlubina myšlení a položilo mu tu základní otázku po smyslu života a tak vůbec, nedočkalo se odpovědi hned. Trvalo mnoho generací, než se Hlubina myšlení vytrhl ze zamyšlení a sdělil dlouho hledanou a nakonec nalezenou odpověď: Čtyřicet dva.
O běhání naboso toho bylo hodně napsáno. Ze zvědavosti jsem to sám vyzkoušel. Nejprve jsem si koupil boty Fivefingers, které jsem však vzápětí na několik měsíců odložil do skříně. Přečetl jsem si knihu Bosé běhání a další den jsem po dvou kilometrech běhu zul boty a běžel jsem cca kilometr a půl po pískové pěšince s kamínky.
Rady pro začátečníky se vyskytují prakticky všude, kde se píše o běhání. Ono je to vlastně jednoduché. Obezřetně si vyberete boty, které jsou vlastně jedinou větší investicí. Boty by vám měly sedět hned. Dbejte na to, aby špička nebyla v botě natěsno, doporučuje se zhruba půl čísla navíc. Boty je dobré vybírat odpoledne, kdy už je noha po celodenní námaze „rozplacatělá“.