Poradíme vám, co a jak se vám vyplatí pojistit a dozvíte se tu víc i o nás – lidech, kteří vás pojišťují.
Před Vánoci proběhla internetem zpráva, že se na Sněžku vydala skupina „icemanů“ Wima Hofa a museli být zachráněni Horskou službou – podchlazeni byli sneseni do údolí. Jak jsem již psal, Wim Hof je svérázná figura, samozvaný guru a jeho snaha o rekordy ohrožuje zdraví jeho následovníků. Ovšem to, že několik zaslepených účastníků Hofova kurzu nepoužívá zdravý rozum, by nemělo diskreditovat pozitivní výsledky pokusů s adaptací na chlad.
Býval jsem ještě lehkonohým studentem Univerzity Karlovy, když jsem onoho dopoledne zasedl do škamen na jakýsi seminář. A protože už jinde nebylo místo, posadil jsem se do první řady. Jak šel čas, pocítil jsem drobné škruňkání a škrundání v žaludku, a protože atmosféra mezi studenty a mladou profesorkou byla uvolněná, mohl jsem si dovolit vytáhnout z batůžku jogurt středního kalibru a pomalu jej požírat s pozorností upřenou na probíranou látku. Profesorka to zaregistrovala, po očku závistivě změřila nejdříve proporce plnotučné bomby, pak proporce mé tělesné schránky. Pousmála se. Čas semináře byl tenkrát zdvojený, takže bylo jasné, že jeden kelímek mne na dlouho neuspokojí.
Ačkoli jsem suchozemská krysa, mám rád pohodové pohupování prastaré bárky na mořských vlnách. Představte si mohutné dřevěné rámy z vyztužení trupu lodě přes 100 let staré. Na jednom z těch trámů vy ležíte po úspěšném dni plném dobrého jídla, dobrého pití a dobrého poběhání s partou přátel.
Zatímco sprinteři se musí vší silou a co nejrychleji dostat o sto metrů dál, čemuž také odpovídá velikost jejich svalů, u vytrvalostních běžců přemisťujete své tělo na mnohem delší vzdálenost. A tady je každé kilo navíc znát. Měl by tedy běžec vůbec posilovat?
Tento článek je určen zkušenějším běžcům, jejichž trénink má určitou strukturu. Jste zkušený běžec? Závodíte? A na každém závodě se snažíte zaběhnout lepší čas než loni nebo dokonce osobák? Tento článek je určen právě vám.
Blížící se Vánoce mi dávají se zamyslet – podobně jako tomu superpočítači ve Stopařově průvodci po galaxii – o smyslu života a tak vůbec. Konkrétně tedy o smyslu života, jaký my tady tak v té naší konzumní společnosti vedeme, ve vztahu k Vánocům.
Vždycky jsem tak nějak intuitivně věděl, že nejlepší bude, když nebudu jen běhat, ale dělat všechno možné. Kdysi jsem „něco dělal“ každý den. Tu na kolečkových bruslích, tu na kajaku, tu na kole, tam na skále. Dodneška dychtivým zájemcům o dobré rady tvrdím: Chcete-li být dobrými běžci, neběhejte! Neběhejte jenom, ale hýbejte se co nejkomplexněji.
Pokud jste nečetli první článek týkající se mašíblů a jejich rad, pak vězte, že mašíbl je akronym MAgor ŠÍlenec BLázen, a je to kategorie, kam kromě patologicky vyšinutých jedinců spadnou různé druhy snílků a vizionářů včetně těch, kteří na sobě vyzkoušeli nějaké extrémní cvičení, shodou okolností jej přežili, nabyli pocitu, že je to duchovně nebo fyzicky posunulo, a svou zkušenost nyní hlásají jako evangelium všem, kdo jsou ochotní naslouchat.
„Tak co, jak je?“ zeptá se kamarád, když do sebe v ranní mlze málem vrazíte na chodníku. „Ále, dneska se mi ještě neudělalo dobře,“ odpovídáte vy, zaboříte hlavu ještě víc do své tlusté černé mikiny s kapucí a opět si do uší nasazujete sluchátka s temným gothic-doom-metalovým albem.
Pojišťovací trh je plný produktů, které nás chrání před nástrahami každodenního života. Úrazové pojištění, životní pojištění, havarijní pojištění, cestovní pojištění... všechna tato pojištění se vztahují na nás nebo na věc, kterou vlastníme. Pokud onemocníme, zraníme se, něco nám ukradnou, ztratíme to nebo poškodíme, dostaneme finanční náhradu. Existuje však i pojištění, které myslí na situace, ve kterých právě my způsobíme škodu někomu jinému.
