Vítejte na stránkách blogu, kde najdete zajímavé články týkající se běhu, a to jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé.
Rádi byste se zlepšovali, ale nevíte jak na to? Kromě na vlastním těle otestovaných rad a doporučení týkajících se základů běžeckého tréninku od našeho kolegy a běžeckého nadšence Milana Součka se zde o své zkušenosti podělí špičkoví běžci René Kujan a Pavel Dymák.
René Kujan je ultramaratónec, který své výkony spojil s charitativními akcemi pro vozíčkáře např. při akci „To dáááš“, kdy za šest dnů překonal vzdálenost 360 km, přičemž si nesl vše potřebné na zádech a jedl a pil jen to, co si sehnal cestou.
Milan Souček běhá pravidelně již 27 let. Podělí se zde o své zkušenosti a různé alternativní přístupy, které otestoval na vlastním těle. Osobáky: 10 km: 33:01 min, 5 km: 15:25,26 min., 3 km 8:46 min, 1500 m 4:03,7 min.
Hynek Janoušek se v mládí sedm let věnoval běhu a atletice na Sportovní škole a Sportovním Gymnáziu Kladno. V dorostenecké kategorii však běhání opustil s časy 800m 2,04, 1500m 4,21, aby se k němu vrátil v pozdní dospělosti. S úderem čtyřicítky a přechodem do veteránské kategorie navýšil objem a zlepšil trénink. Na jaře 2019 zaběhl půlmaraton za 1:19,40 (Berlín) a 10km za 36,15 (Vaše liga) a následně se začal věnovat triatlonu. V roce 2020 skončil při MR ČR ve středním triatlonu (1,9 plavání - 88km kolo - 21,1km běh) na těžké kopcovité trati Pilmana pátý v kategorii 40-45 let v čase 4:33,15 (30min plavání - 2:28 kolo - 1:30 běh).
Blížící se Vánoce mi dávají se zamyslet – podobně jako tomu superpočítači ve Stopařově průvodci po galaxii – o smyslu života a tak vůbec. Konkrétně tedy o smyslu života, jaký my tady tak v té naší konzumní společnosti vedeme, ve vztahu k Vánocům.
Vždycky jsem tak nějak intuitivně věděl, že nejlepší bude, když nebudu jen běhat, ale dělat všechno možné. Kdysi jsem „něco dělal“ každý den. Tu na kolečkových bruslích, tu na kajaku, tu na kole, tam na skále. Dodneška dychtivým zájemcům o dobré rady tvrdím: Chcete-li být dobrými běžci, neběhejte! Neběhejte jenom, ale hýbejte se co nejkomplexněji.
Pokud jste nečetli první článek týkající se mašíblů a jejich rad, pak vězte, že mašíbl je akronym MAgor ŠÍlenec BLázen, a je to kategorie, kam kromě patologicky vyšinutých jedinců spadnou různé druhy snílků a vizionářů včetně těch, kteří na sobě vyzkoušeli nějaké extrémní cvičení, shodou okolností jej přežili, nabyli pocitu, že je to duchovně nebo fyzicky posunulo, a svou zkušenost nyní hlásají jako evangelium všem, kdo jsou ochotní naslouchat.
„Tak co, jak je?“ zeptá se kamarád, když do sebe v ranní mlze málem vrazíte na chodníku. „Ále, dneska se mi ještě neudělalo dobře,“ odpovídáte vy, zaboříte hlavu ještě víc do své tlusté černé mikiny s kapucí a opět si do uší nasazujete sluchátka s temným gothic-doom-metalovým albem.
Pořád se mě někdo ptá, co má dělat proti křečím. A já se toho někoho pořád ptám, jestli s tím má nějaký problém. Jsem totiž bloud využívající takzvaný „selský rozum“, kterýžto mi našeptává, že s čím není problém, to není potřeba nijak řešit.
Podzim je pro mnoho běžců závodní sezónou a tak jistě nezaškodí podívat se podrobněji na přípravu na závod, relaxaci po závodě a trénink mezi závody. Obecná pravidla platí víceméně univerzálně a budete-li se jich držet, je pravděpodobné, že při závodě podáte svůj maximální výkon.
Tento článek bude tak trochu ve stylu teenagerovského „pojďme si povídat o něčem zajímavém, třeba o mně.“ Chystáte-li se však běžet nějaký podobný závod, může vám následující text v lecčem prospět.
„Tak vám mám o víkendu běžet stovku, paní Müllerová!“ „Ale jděte, vždyť si ještě pořád natíráte patu opodeldokem! Jakpak k tomu přijdete, panáčku?“ Takhle nějak by mohl probíhat rozhovor na palčivě aktuální téma, kdybych byl Švejkem. Ačkoli u nás v Kralupech jeden bronzový Švejk sedí, já nejsem dobrým vojákem
Jsem přesvědčený o tom, že člověk by si měl dávat nějaké výzvy. Své, soukromé, zcela subjektivní. Pro někoho to může znamenat udělat jeden shyb na hrazdě. Pro někoho překonat světový rekord na maratonské distanci, pro jiného třeba udělat první krok po těžké nehodě.
V současné době se do širšího povědomí dostávají ultramaratonské výkony a občas zaznívají otázky, jak na takový ultramaraton trénovat a kolik kilometrů je třeba naběhat. Proto se na následujících řádcích podíváme, jak trénuje světová ultramaratonská špička.
V článku „jak naučit tělo spalovat tuk“ jsem popsal obecné principy speciální „diety“ vedoucí k lepšímu spalování tuků. Nyní bych rád nabídl pár konkrétních doporučení pro ty, kteří chtějí dvoutýdenní Maffetonův test ozkoušet na sobě.
Alkohol a běh mají něco společného. A zároveň je jen málo lidských činností tak esotericky rozdílných jako běhání a prolévání výplaty hrdlem. Když to přeženete s běháním, hlavně v tomto vedru, bude se vám ‒ úplně stejně jako když to přeženete s alkoholem ‒ točit hlava.
Pilně trénujete každý den, zároveň se snažíte neubírat z času, který trávíte s rodinou, a přesto se vám za vaše každodenní zápolení s pohodlností, za tento triumf vůle nad hmotou, za všechnu tu krev, pot a slzy nedostává ze strany vašich nejbližších odpovídajícího uznání?
Pořád jsem někde četl nějaké průzkumy, že v horku roste agresivita. Já vám nevím, na mě přemíra sluníčka vždycky působí spíš sedativním způsobem. Jsem unavený, ospalý a většinou nemám chuť někde vyskakovat jako čert z krabičky. Ale řeknu vám, že na tom možná něco je. Tuhle si zase tak mírumilovně běžím, je asi 35° C ve stínu, čas od času okolo projede nějaký cyklista...
To je nějaký omyl, řeknete si, jaké běhání z kopce, snad do kopce, ne? Není to omyl a opravdu bude řeč o běhání z kopce, které v sobě skrývá řadu výhod, a bylo a je využíváno jako tréninková metoda řadou špičkových běžců.
Už tradičně se tak říkajíc na okraji Kralup nad Vltavou, v povltavské vísce Miřejovice odehrávalo vpravdě letní klání na půlmaratonské distanci. Věděli jste, že se právě tady můžete zúčastnit největšího půlmaratonu v Čechách a dost možná i na světě? Letos už to asi nestihnete, ale třeba za rok poměříte svoje půlky!
Předem upozorňuji, že se pouštím na tenký led a budu psát o něčem, co jsem sice vyzkoušel, ale nikoli cíleně, takže je možné, že svou zkušenost vidím zpětně poněkud nepřesně, jak už to tak u lidí chodí.
Přiznám se, že pro ně mám slabost. Jdou s kůží na trh. Své prakticky ničím nepodpořené názory sdělují jako evangelium a jejich charismatem stržení následovníci si pak nekritickou aplikací teorie do praxe zhuntují zdraví nebo myšlení, zhusta však obojí. Mašíblové.
V odborných publikacích se dočtete, že na závody je nejlepší připravovat se za totožných podmínek. A budou vám to tvrdit i starší a zkušenější běžci. Ti všemi mastmi nejmazanější trénují na konkrétní závody přímo na dané trati. Třeba na horských trailech se to může vyloženě vyplatit.
Chválil jsem zde běhání naboso. Teď ještě dodávám, že při běhu i chůzi naboso je třeba koukat, kam šlapete. Běhal jsem bos po lesích a loukách a nikdy jsem se nezranil, protože jsem byl ostražitý.
