Vítejte na stránkách blogu, kde najdete zajímavé články týkající se běhu, a to jak pro úplné začátečníky, tak pro pokročilé.
Rádi byste se zlepšovali, ale nevíte jak na to? Kromě na vlastním těle otestovaných rad a doporučení týkajících se základů běžeckého tréninku od našeho kolegy a běžeckého nadšence Milana Součka se zde o své zkušenosti podělí špičkoví běžci René Kujan a Pavel Dymák.
René Kujan je ultramaratónec, který své výkony spojil s charitativními akcemi pro vozíčkáře např. při akci „To dáááš“, kdy za šest dnů překonal vzdálenost 360 km, přičemž si nesl vše potřebné na zádech a jedl a pil jen to, co si sehnal cestou.
Milan Souček běhá pravidelně již 27 let. Podělí se zde o své zkušenosti a různé alternativní přístupy, které otestoval na vlastním těle. Osobáky: 10 km: 33:01 min, 5 km: 15:25,26 min., 3 km 8:46 min, 1500 m 4:03,7 min.
Hynek Janoušek se v mládí sedm let věnoval běhu a atletice na Sportovní škole a Sportovním Gymnáziu Kladno. V dorostenecké kategorii však běhání opustil s časy 800m 2,04, 1500m 4,21, aby se k němu vrátil v pozdní dospělosti. S úderem čtyřicítky a přechodem do veteránské kategorie navýšil objem a zlepšil trénink. Na jaře 2019 zaběhl půlmaraton za 1:19,40 (Berlín) a 10km za 36,15 (Vaše liga). Momentálně se věnuje triatlonu. Vyzkoušel si v něm v létě 2019 nejprve olympijskou distanci na regionální lize Jihočeského kraje ve Zlivi za 2:18,12 a polovičního železného muže na Doksyrace 2019 (4:48,50, 28 místo celkově). Přes zimu 2019/2020 se zkouší v rámci přípravy na železného muže Moraviaman 2020 rozplavat a rozjezdit na kole.
V současné době se do širšího povědomí dostávají ultramaratonské výkony a občas zaznívají otázky, jak na takový ultramaraton trénovat a kolik kilometrů je třeba naběhat. Proto se na následujících řádcích podíváme, jak trénuje světová ultramaratonská špička.
V článku „jak naučit tělo spalovat tuk“ jsem popsal obecné principy speciální „diety“ vedoucí k lepšímu spalování tuků. Nyní bych rád nabídl pár konkrétních doporučení pro ty, kteří chtějí dvoutýdenní Maffetonův test ozkoušet na sobě.
Alkohol a běh mají něco společného. A zároveň je jen málo lidských činností tak esotericky rozdílných jako běhání a prolévání výplaty hrdlem. Když to přeženete s běháním, hlavně v tomto vedru, bude se vám ‒ úplně stejně jako když to přeženete s alkoholem ‒ točit hlava.
Pilně trénujete každý den, zároveň se snažíte neubírat z času, který trávíte s rodinou, a přesto se vám za vaše každodenní zápolení s pohodlností, za tento triumf vůle nad hmotou, za všechnu tu krev, pot a slzy nedostává ze strany vašich nejbližších odpovídajícího uznání?
Pořád jsem někde četl nějaké průzkumy, že v horku roste agresivita. Já vám nevím, na mě přemíra sluníčka vždycky působí spíš sedativním způsobem. Jsem unavený, ospalý a většinou nemám chuť někde vyskakovat jako čert z krabičky. Ale řeknu vám, že na tom možná něco je. Tuhle si zase tak mírumilovně běžím, je asi 35° C ve stínu, čas od času okolo projede nějaký cyklista...
To je nějaký omyl, řeknete si, jaké běhání z kopce, snad do kopce, ne? Není to omyl a opravdu bude řeč o běhání z kopce, které v sobě skrývá řadu výhod, a bylo a je využíváno jako tréninková metoda řadou špičkových běžců.
Už tradičně se tak říkajíc na okraji Kralup nad Vltavou, v povltavské vísce Miřejovice odehrávalo vpravdě letní klání na půlmaratonské distanci. Věděli jste, že se právě tady můžete zúčastnit největšího půlmaratonu v Čechách a dost možná i na světě? Letos už to asi nestihnete, ale třeba za rok poměříte svoje půlky!
Předem upozorňuji, že se pouštím na tenký led a budu psát o něčem, co jsem sice vyzkoušel, ale nikoli cíleně, takže je možné, že svou zkušenost vidím zpětně poněkud nepřesně, jak už to tak u lidí chodí.
Přiznám se, že pro ně mám slabost. Jdou s kůží na trh. Své prakticky ničím nepodpořené názory sdělují jako evangelium a jejich charismatem stržení následovníci si pak nekritickou aplikací teorie do praxe zhuntují zdraví nebo myšlení, zhusta však obojí. Mašíblové.
V odborných publikacích se dočtete, že na závody je nejlepší připravovat se za totožných podmínek. A budou vám to tvrdit i starší a zkušenější běžci. Ti všemi mastmi nejmazanější trénují na konkrétní závody přímo na dané trati. Třeba na horských trailech se to může vyloženě vyplatit.
Chválil jsem zde běhání naboso. Teď ještě dodávám, že při běhu i chůzi naboso je třeba koukat, kam šlapete. Běhal jsem bos po lesích a loukách a nikdy jsem se nezranil, protože jsem byl ostražitý.
O víkendu se mi přihodilo, že jsem byl asi vůbec poprvé v životě osobně přítomen na leteckém dni. Letečtí veteráni, letecká moderna, vrtulníky, dvouplošníky, akrobati, parašutisti... a taky jeden gripen se přiletěl podívat. Ukrutný, ale opravdu ukrutný rachot, když pilot trochu víc poškádlil plyn, knipl, rychlostní páku, nebo jak se tomu u letadel vlastně říká.
Stali jste se po počátečním nadšení zaťatým běžcem snažícím se neustále lámat své osobní rekordy, žijícím v odříkání a držícím v odříkání svou rodinu, hlídajícím si životosprávu, cpoucím se potravinovými doplňky a trávícím volný čas čtením recenzí na běžeckou obuv popř. knih Miloše Škorpila (nic proti němu), a to vše s jasným cílem, totiž aby ta desítka letos konečně byla pod čtyřicet?
Když se tak zahledím do svého kalendáře, zjišťuju, že jsem letos stihl zatím pouhé dvě oficiální běžecké akce. Zcela úmyslně nepíšu „závody“, protože je povětšinou ani jako závody neberu. Na už tradiční sezónu zahajovací Thermen-Marathon v bavorském Bad-Füssing jsem vyrazil se synkem a jediným předsevzetím: společně si to užít.
Jednou z pošetilých radostí mnoha vytrvalců je střádání naběhaných kilometrů. Každá další várka odběhnutých kilometrů je pečlivě zapsána do běžeckého deníčku s hřejivým pocitem dobře vykonané práce.
Byl jsem vám tuhle konfrontován s takovým zajímavým fenoménem ‒ veskrze aktivní dovolenou. Já vím, říká se už hodně dlouho, že aktivního odpočinku je nám třeba jako soli v království Jáho I. s dcerou Maruškou. Ale co když se hýbete po celý rok?
Znáte to. Řeknete si, že začnete s během. Nakoupíte vybavení, domluvíte se s přáteli a vyrazíte. Vše je v pohodě, bavíte se a rozumíte si.
Regenerace se často podceňuje. A toto podceňování mívá někdy nepříjemné následky, jako jsou zranění či nemoci. Ale abych nemluvil jen obecně, ukážu vám to na příkladu.
Jen si to představte. Po několikadenním balení na rodinnou dovolenou k moři jste zredukovali počet věcí tak, aby děti neměly tašky na klíně. Ba dokonce jste v přecpaném autě tajně našli skulinu pro pár běžeckých bot. Výborně. Je vám ale jasné, že tím jste trénink během dovolené zdaleka nevyřešili.
Tuhle se mi stala taková divná věc. Neběhal jsem. Za poslední dva týdny jsem stačil vyrazit jen jednou jedinkrát na zhruba šestikilometrový výběh do okolních lánů řepkových polí.